Správný chlap má prý za svůj život stihnout postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. U nás v Benefitu si však musíte navíc položit i vlastní žlab! Naštěstí to zvládne opravdu každý, i „nestavař“. Náš markeťák Luděk Vám to ukáže, o víkendu si oblíkl montérky a teď už má splněno. Tedy má položený žlab... Konkrétně kompozitní v betonovém loži.
DVAKRÁT VYBÍREJ, JEDNOU POKLÁDEJ
Volba odvodnění je základ a pro hobby použití to platí dvojnásob, reklamovat „samopokládku“ totiž nikde nemůžete. Co se týče materiálu, jsou ideální volbou žlaby z kompozitního plastu. Narozdíl od těch těžkých betonových se s nimi skvěle manipuluje a můžeme je jednoduše krátit na míru. Z čeho budou kryty je jen na Vás. Obyčejný pozink je levný, ale vydrží většinou nejméně. Lehký kompozit je chemicky odolný a nabízí více barevných variant. Těžká litina zase chytne časem stylovou patinu a nerezový kryt má sice moderní vzhled, ale je dražší.
Dále je vhodné zohlednit konkrétní pojezdové podmínky. Pokud se jedná pouze o pochozí žlab, po kterém občas přejedete autem, třída zatížení A15 (15 kN = 1,5 tuny) by měla stačit a seženete jej v každém hobbymarketu. Když však po žlabu často přejíždí větší vozy (plně naložené dodávky, nákladní vozy např. s palivovým dřívím), nebo se na něm pravidelně otáčí těžší osobní auta, vyplatí se zvolit odolnější žlab i kryt třídy B125 (125 kN), v extrémních případech pak C250 (250 kN).
V 99% případů rozměrově plně dostačuje žlab se jmenným profilem (vnitřní šířkou) 100 mm, nebo i menší. Větší kalibr budete potřebovat pouze pro dvorky rozměru menšího náměstí, nebo v případech, kdy je do žlabu zároveň sveden např. dešťový svod z velké střechy.
My jsme zvolili žlaby značky HAURATON, konkrétně RECYFIX PRO 100 s kompozitními kryty FIBRETEC. Tato kombinace je nepatrně dražší, ale spadá už do třídy zatížení C250 a vydrží tak opravdu vysoké zatížení i po mnoho let.
NAPOJUJTE JAKO PROFÍK
Také vymyslet napojení na odtok může dát také trochu zabrat – na výběr je totiž více možností.
Nejjednodušší je napojit čelní stěnu žlabu (obrázek vlevo) klasickou PVC trubkou na odtok, jako jsme to udělali my – přímo do předvrtané skruže. Pokud je kanalizace níže, lze ve dně žlabu vykroužit předpřipravený otvor a napojit jej kolenem. U velmi dlouhých linií je možné použít samostatnou vpust s košem na nečistoty. Nezapomeňte také na čelní stěny žlabu (uzavřenou na jedné straně a na druhé otevřenou s nátrubkem či uzavřenou - podle toho, jak napojujete na odtok).
Máte starší smíšenou kanalizaci, případně domácí čističku? Tak rozhodně myslete i na pachový uzávěr integrovaný v napojovací trubce. Vyhnete se nepříjemnému zápachu linoucímu se z Vašeho nového žlabu. V dnešní době je také stále častější dešťovou vodu ze žlabu díky vsakům udržet na pozemku, samozřejmě dle platné legislativy.
JAK JSME TEDY POSTUPOVALI?
Důvodem k výměně byl původní beton propadlý vlivem let. Voda se držela u skruže, vsakovala do jílovité půdy a působila tak ještě větší propadání. Nejdříve jsme tedy vytrhali původní pásy a postupovali následovně.
1. Připravili jsme výkop a pamatovali na prostor pro bednění po stranách a dostatečnou hloubku:
- 5-10 cm štěrkové lože dle typu podloží
- zhruba 10 cm podkladový beton
- výška samotného žlabu s krytem (náš žlab RECYFIX PRO 100 měří 15 cm)
- utopení žlabu o 0,5 cm vůči okolní ploše (voda správně odtéká a žlab se nerozbije)
- na závěr jsme připočetli spád (v našem případě dalších 1,5 – 2 cm výšky)
2. Na dno výkopu se rozprostřel štěrk a zhutnil se (ideálně strojně, ale statný soused skákající po prkně postačí).
3. Abychom si ověřili správnou výšku, spádování okolní plochy ke žlabu a odměřili otvor ve skruži před vrtáním, dobře nám posloužily dřevěné hranoly simulující vrstvu podkladního betonu.
4. Natáhli jsme si provázek kopírující hranu žlabu, jako kontrolní bod pro vodováhu. Volili jsme žlaby s nulovým vnitřním spádem – o této problematice se dočtete více zde.
5. Připravili jsme si hrubší podkladový beton a žlaby kladli směrem od napojení na odtok ke konci linie.
6. Aby se žlaby při pokládce ani nehnuly, hodily se nám jednoduché kotvy z ohnutého hrubého drátu (na obrázku vpravo dole). Vždy jsme je střídavě zabíjeli po stranách tak, že jsme fixovali žebrování zespod žlabu. Lze samozřejmě použít i obyčejné roxory.
7. Během tuhnutí podkladního betonu jsme si připravili bednění a kryt žlabu svrchu zalepili páskou, aby do něj nezatekl beton. Také jsme si pro lehčí finální vyhlazení a spádování betonu vyřízli 0,5 cm tlustou překližku o šířce žlabu se založeným krytem, položili na žlab a zatížili.
8. Pokud bude žlab jako v našem případě více zatěžován a okolní podmínky jsou nestabilní, lze použít i jednoduché armování. Nutné to ale určitě není.
9. Nakonec jsme namíchaným betonem vyplnili bednění, pečlivě jej natlačili do spár v žebrech žlabu a povrch na závěr vyspádovali a vyhladili. Při vyhlazování je dobré povrch již moc nevlhčit, ať nedojde k vyplavení cementu.
10. Při tuhnutí betonu jsme nechali kryty ve žlabu, aby při vytvrzování nic nepopraskalo. Také jsme ze stejného důvodu kvůli vysokým venkovním teplotám pravidelně vlhčili.
Vše tedy dopadlo dobře a žlab by měl sloužit mnoho let. Kolik, to nám ukáže až čas :) Výše uvedený postup berte prosím pouze jako inspiraci a osobní zkušenost. Ukázali jsme si nicméně, že odvodnění zvládne nainstalovat každý průměrně zručný kutil. Takže až budete potřebovat kvalitní žlaby před garáž, nebo dobrou radu s odvodněním – ozvěte se nám do Benefitu, jsme tady pro Vás.
