Betonová štěrbina, monolitický žlab, štěrbinová trouba. Tyto názvy nejčastěji popisují typ odvodnění, které můžete vidět hlavně na dálnicích nebo v tunelech. Není ale tak nezničitelné, jak by se mohlo zdát a jeho navrhování má svá úskalí...
Norma mluví jasně
Jako každý jiný odvodňovací žlab ani betonová štěrbina není ideálním řešením pro všechny případy a nemůže tak být vždy optimální volbou. My se dnes podíváme právě na ty situace, kdy je vhodnější sáhnout po jiném žlabu, například po osvědčené klasice s krytem.
Začněme citací normy ČSN EN 1433, přesněji jejím článkem číslo 5: „Skupina 3 (nejméně třída C250) - Pro odvodňovací žlábky umístěné v ploše odvodňovacích pruhů pozemní komunikace u obrubníku, nepojížděné zpevněné krajnice a podobně. Štěrbinové odvodňovací žlábky jsou vždy ve skupině 3.“
Norma určitě nepovažuje odvodnění pomocí štěrbin za nespolehlivé a nekvalitní. Další v pořadí, vyšší zátěžová skupina 4 (třída D400) však instalaci napříč připouští a žádnou meziskupinu tu nenajdeme. Naznačuje se tak, že obzvláště v případech příčného uložení není štěrbina tou pravou volbou. V kompetenci projektanta je tedy rozhodnout o typu žlabu nejen podle třídy zatížení, ale také charakteru a intenzitě namáhání, které musí žlaby v provozu snášet. Robustnost konstrukce a třída zatížení deklarovaná výrobci totiž v praxi svádí k přeceňování štěrbin. Z toho vyplývají i následující případy, kdy lze velmi negativně ovlivnit životnost nebo účinnost zmíněného odvodnění.
Příčná instalace se štěrbině příčí
Slabinou jakýchkoli monolitických celobetonových žlabů je jejich nechráněná horní plocha se štěrbinou. Ta má ve srovnání například s litinovými kryty nižší odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům kol. To se nemusí projevit, když žlab přejíždí i velmi těžké vozy malou rychlostí.
Jak ukazují fotky výše, při frekventovaném pojíždění vyšší rychlostí se však povrch na hranách může postupně narušovat a olamovat. Investora pak čeká nákladná rekonstrukce a odstávka dopravy. Je tedy velmi důležité se zamyslet nejen nad třídou zatížení, ale hlavně nad skutečnými podmínkami provozu.
Štěrbina ve svahu a neúprosná hydraulika
S příčným uložením je spojený i druhý, v praxi často podceňovaný případ. Zde je odvodnění instalováno také napříč vozovkou, která je navíc ve svahu. Pokud je sklon okolní plochy směřující kolmo na linii žlabů vyšší a přijdou silnější přívalové srážky, voda může poměrně lehce žlab přetéct. I když je vrchní část žlabu většinou spádována směrem ke štěrbině, dešťová voda nikdy nenatéká po celé délce linie rovnoměrně. Vytváří si jakási malá řečiště s „peřejkami“, kde nátoková hrana slouží jako rampa. Voda tak štěrbinu překoná a teče dále po komunikaci, kde může páchat škody. Ještě méně odolné vůči přetečení ve svahu jsou štěrbinové žlaby s přerušovanou štěrbinou.
Žlaby s krytem mohou toto nebezpečí spolehlivě eliminovat. Vhodně zvolený kryt s funkčním designem (podélné pásnice, pororošt) umí bezpečně zachytit veškerou vodu ze svahu.
Provoz a čištění se může prodražit
Asi největší slabinou betonových trub je jejich náchylnost k zanášení naplaveným materiálem. Platí to zejména, pokud se žlaby s otevřenou štěrbinou instalují jako odvodnění okolo nezpevněných povrchů, do vjezdů lesnických a zemědělských areálů, pod listnatými stromy apod. Znečištěná těžká technika z polí či staveb bývá obecně pro tyto konstrukce problematická. Žlaby je pak nutné velmi často čistit a proplachovat, což je při absenci hydrantu nebo jiného dostupného zdroje vody v blízkosti drahá záležitost. Navíc náklady na vodu, její dovoz, odvoz i likvidace kalů rok od roku rostou. A když se údržba neřeší dlouhodobě, trouba se stane nefunkční a provozovatele čeká v horším případě nákladná rekonstrukce.
Žlaby s krytem nabízí v tomto případě daleko elegantnější a ekonomičtější řešení. Kryty je možné rychle vyjmout a žlab mechanicky vyčistit. Lidově řečeno, dva chlapi s multikárou a motykou mají za chvíli hotovo.
Bezpečnost cyklistů a chodců
Žlaby, které nemají štěrbinu skrytou pod obrubníkem nebo zakrytou roštem, jsou velmi nebezpečné v plochách s častým provozem cyklistů nebo pohybem chodců. Poměrně široká štěrbina, obzvlášť v případě úzkých kol či podpatků může lehce zapříčinit vážný úraz.
V takovýchto případech je velmi rozumné a zodpovědné zvážit použití klasických žlabů s kryty s odpovídající velikostí otvorů.
Co říci na závěr?
Betonové štěrbiny jsou zajisté prvky, které mají v odvodňování své místo. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že nejsou ideálním řešením za všech okolností. Musíme vždy dobře promyslet, kdy je na stavbě použít, a kdy je lepší zvolit léty ověřenou klasiku – žlaby s kryty. Mýtus, že žlaby s kryty nelze využívat v dopravně silně zatěžovaných plochách a musí se nahrazovat betonovými štěrbinami, je nepravdou, která většinou vychází z neznalosti konstrukčních možností. Důkazem jsou léta fungující realizace na velkých mezinárodních letištích, vojenských a průmyslových areálech i velmi frekventovaných silnicích a velkých parkovištích.
Jestli právě řešíte svůj projekt a nejste si v oblasti odvodnění čímkoliv jisti, ozvěte se nám.
Náš expert Petr se s Vámi o své dlouholeté žlabové zkušenosti rád podělí. Díky žlabům německé značky HAURATON, které v ČR výhradně dodáváme, dostanete spolu s naším kvalitním návrhem i jistotu. Jistotu dlouhodobě funkčního a bezpečného odvodnění.